Kniha mi přijde velmi průměrná, možná až moc. Nápad mi nepřipadá zas až tak špatný, vlastně je docela dobrý - dívka jménem Isabella, která žije na ostrově Joya pouze se svým otcem kartografem, a která se sama snaží kreslit mapy. Jednoho dne se jí však ztratí kamarádka, a tak se vydá na nebezpečnou záchrannou výpravu. To je ale tak asi všechno. Příběh se točil pouze kolem této dějové linky. Neříkám sice, že je to špatně, místy ale byla kniha až moc... no... nudná. Ani o charakteru postav nám toho autorka moc neřekla. Stejně si ale myslím, že stojí za přečtení. Obálka je hrozně hezká a stránky zase velmi originální. Kdyby bylo pokračování, tak si ho nejspíš už nepřečtu, ale Dívku z inkoustu a hvězd rozhodně doporučuju. (A pokud se nemýlím, tak souřadnice ukazují někam na místo poblíž Kanárských ostrovů) ''Každý z nás si na kůži, ve způsobu chůze, dokonce i v tom, jak roste, nese mapu vlastního života."

Přečteno před lety . "Každý z nás si na kůži, ve způsobu chůze, dokonce i v tom, jak roste, nese mapu vlastního života." Slova otce Isabelly mají něco do sebe. Jeho generace dědí mapy, on sám je kartograf, i když chudý, ale přivydělává si tvoření map svého kraje. O sobě říká, že mu tělem proudí černá inkoustová krev. A jeho dcera má po něm výborné pozorovací schopnosti. Právě svůj talent využije, když se v zapomenutém kraji, který je součástí guvernérova sadu a kam nikdo nesmí, ztratí její kamarádka Cata. Napínavý román, nechybí ani dobrodružství. Myslím, že právem získal ocenění v britské Knize roku a překonal tak Harryho Pottera.