Kniha je psána esejistickým stylem, obsahuje zajímavé informace, úvahy a osobní pohled, ale ucelenější forma by knize jen a jen prospěla. Takto autor skáče ve svých myšlenkách z historie do současnosti či vlastního dětství a mně dělalo problém je sledovat a neupadnout do "očního" = bezmyšlenkového čtení. Přitom u takového tématu bych nevěřila, že je to možné... Nejvíce mě potěšilo vzpomínání na dětství a vlastní zážitky ze Skotska a z mého oblíbeného Cairngorms, ale byly to jen takové záblesky a klidně jim autor mohl věnovat více prostoru. "Když Mallory zlezl Everest, byla to poslední bašta nedobytné země, "třetí pól". Dnes je z něj gigantický, nevkustný, zamrzlý Tádž Mahal, důmyslně ozdobený svatební dort s propracovanou ledovou polevou, po němže horolezecké společnosti rok co rok lifrují stovky nezkušených klientů nahoru a dolů." - bohužel mělo hodně nesprávných lidí hory v hlavě...

Popravdě jsem od hlubinného ekologa Roberta Macfarlaneho čekala trochu jinou knihu. Doufala jsem, že se dozvím něco skutečně hlubokého o lidské lásce k horám, o fascinaci, posedlosti a úžasu, kterou v některých lidech vzbuzují. Kniha je pro mě poměrně chaotickým souborem historických faktů, úryvků a citací proložená zřídkavými autorovými horskými zážitky. Nejvíc se mi líbila kapitola, která vypráví příběh Malloryho, a tam jsem možná konečně našla to, co jsem v knize hledala. Byla jsem zkrátka plná očekávání, která tahle kniha nesplnila, ale nakonec člověk by neměl nic očekávat ani předpokládat, žejo?