Hüzün je smutek, melancholie. Snaha přiblížit tenhle turecký výraz pro zvláštní pocit sklíčenosti se vyprávěním o Istanbulu vine jako neviditelná linka od začátku až do konce, ale není to depresivní čtení. S knihou jsem strávila měsíc a mám divný pocit ztráty. Jako kdybych se toho všeho přímo účastnila, pobývala v domě Pamukových, procházela se s ním při jeho nekonečných toulkách městem, dívala se s ním požáry, četla knihy v jeho atelieru, zkoušela malovat, studovat architekturu.. Chci víc takových knih o dalších městech. Chci víc tak krásných knih. "Pomaličku jsem si uvědomoval, že mám Istanbul rád pro jeho zchátralost, zasmušilost a pro všechny ty věci, které kdysi vlastnil, a pak o ně přišel."

Každé světové velkoměsto by si zasloužilo takovouto krásnou knihu.