Za knihu na recenzi děkuji @humbook #humbookblogeri. Kdybych dávala knihám hvězdičky za obálky, kniha by jich dostala pět. Ale i když obálka je nádherná, bohužel tady ji obsah zkrátka neodráží. Hvězdu si ode mě kniha vysluhuje za čtivost. Čistě co se stylu psaní týče, ten je příjemný, svižný, postrádá obvyklé debutové nedostatky. Druhou hvězdu ode mě kniha dostala za pár částí v poslední třetině, kdy naplno otevřela pár vážných věcí a i když je to celé zcela očividná hra na city, pár pasáží dokázalo vzbudit trochu emocí, i když prakticky skrze osobní zkušenosti. Za co knize musím hvězdu strhnout, jsou problematiky, jimž se věnuje. Nechápejte to špatně: hodně vyhledávám heavy contemporary (i když tohle se zpracováním tváří spíš jako feel-good) s vážnými tématy. Jenže tady máte tři vypravěče, na relativně malém rozsahu pro tolik vypravěčů, a každý z nich řeší hned několik problémů a potíží, ať už fyzického nebo psychického rázu. Ano, život člověku občas naloží vskutku hodně, ale knižní praxe je někde trochu jinde: tím, kolik toho autorka postavám na daném rozsahu naložila, je tím kniha doslova překombinovaná. Nic, vůbec nic se neřeší do hloubky, všechno zůstává až neuvěřitelně povrchní a za mě nedostatečně zpracované. Zatímco sama autorka se v poděkování přiznává k inspiraci knihou An(n)a., která je zjevná, úplně stejně si mohla přečíst i Cool Girl!, díky čemuž se mohla nejen vyvarovat zjevné podobnosti, ale i jinak a ne tak podobně zpracovat soutěž středoškolské popularity. U postav ještě zůstaneme, protože další hvězdu musím strhnout právě za postavy. Každý můžeme mít zkušenost samozřejmě jinou, ale nejen praxe šikany, ale i chování celkově tady odpovídá mnohem spíš podobě děcek na základní škole, na střední se to posunuje úplně jinam. Postavy jsou jako jejich problémy: ploché, s minimálním vývojem, těžko znatelným charakterem. Na stržení poslední hvězdy se podílí hned několik věcí. Zcela zjevně umělá hra na emoce, která za mě těžce selhala. Text působí zmanipulovaně. Nedomyšlenost několika záležitostí. Opakovaně přehršel nedostatečně upravovaných problémů včetně duhové orientace snad u každého trochu důležitého. A samozřejmě chyby; nejen chybějící uvozovky, ale hlavně zjevná neschopnost používat správně přivlastňovací a vztažná přivlastňovací zájmena. Němčina je krásný jazyk, ale tady jsme pořád v češtině. A tohle jde ve velkém na vrub i nakladatelství. Jo, a taky to zbytečné množství prázdných stran, které mohly být věnované rozpracování vážných témat. Je super, že se autorka pustila do něčeho takhle velkého, ale je to až moc velké na to, aby to bylo ucházejícně zpracované na rozsahu a bohužel tady vše sklouzlo k takové povrchnosti, nerealičnosti a neuvěřitelnosti, že jsem uvažovala, jestli nezůstat u hvězdy pouze jedné.

Tato recenze se mi nepíše snadno, tak začneme tím, co bych chtěla ocenit: 1. obálka (nečekala bych, že tato barevná kombinace může fungovat - Adéla je kouzelnice), 2. odvahu autorky (zpracovává těžké otázky). Teď bude nutné vysvětlit, proč knize dávám nakonec nízké hodnocení: 1. počet vypravěčů - jsou tři a kniha je pro ně (bohužel) krátká. Nejvíce mi vyhovovaly kapitoly z pohledu Aarona. 2. překombinované a povrchní - je to opravdu škoda! Někdy méně je více a tady v tomto případě to platí dvojnásob! Autorka si mohla některé další problémy, diagnózy atd. nechat pro případné další knihy, kde by se jim mohla také věnovat do hloubky. Takto dostaneme obří horu čehosi, co nestíháme zpracovat, protože se objevují další a další věci... je to škoda. 3. skoky - sotva čtenář zvládne pochytit, co má každá z postav za problém, tak jsme hozeni do úplně jiného období, které opět trvá krátce a my nemáme šanci se zde moc rozkoukat, protože skáčeme do přítomnosti a hned na to i k jinému vypravěči. Toto nemám ráda. 4. psychologie postav - příběh se odehrává na střední škole, ale chování postav odpovídalo spíše dětem na základce. I ta šikana... pokud jste si prošli šikanou, tak tomuto příběhu prostě nebudete věřit. 5. poznámky pod čarou - nic ve zlém, ale pokud nejde o odbornou knihu, tak poznámky pod čarou v beletrii nemají své místo. 6. prázdné stránky - Zbytečně vypuštěný prostor, kde se mohlo ještě něco odehrávat... 7. hra na city - cítila jsem, že text se snaží ve mně vyvolat silné emoce, ale docílil spíše opaku... mezi mnou a příběhem vznikla hradba, přes kterou jsem se nemohla dostat. Tady mám body, za které může spíš redaktor... 1. jazyk - tady mohl korektor/redaktor ještě zasáhnout a něco poupravit, protože místy jsou ty věty takové zvláštní... těžkopádné. 2. font a velikost písma - místy nejednotný (jiná velikost písma atd.). Závěrem... pokud se vám líbila kniha Cool Girl!, tak budete s knihou spokojeni. Pokud čekáte hlubší příběhy, které s vámi otřesou... mrkla bych po jiných titulech.