Žrádlo, sex, drogy a rock n roll v podaní uznávaného šéfkuchára, ktorý varil a žil na dreň až tak, že napokon spáchal samovraždu. Tieto zápisky šéfkuchára majú fakt gule a človek aspoň nahliadne do zákulisia tých najvychýrenejších kuchyní, aby s údivom zistil, aké smažky a magori mu varia tie najlepšie jedlá. Veľmi príjemný a zábavný ponor do oblasti gastronómie!

Zpočátku mě kniha bavila, ale pak už mi vyprávění splývalo - střídání restaurací, drogy, neustálé zdůrazňování drsného žargonu kuchařů (nechápu, proč je z něj Bourdain tak nadšený). Celkově popsaný "macho svět" kuchařů mě nijak neoslovil. Naopak mě nadchnul v závěru knihy zmíněný styl Scotta Bryana - ona výjimka ve světě kuchyní, ostrov rozumu a klidu, "kde se všechno netočí kolem péra, péra a zase péra" (autorova slova str. 257). Co se týče grafického zpracování, obálka knihy je matoucí. Bourdaina jsem neznala a překvapilo mě, že knihu napsal Američan, který vařil v New Yorku. Podle zběžného pohledu na obálku jsem čekala spíš důvěrnosti z domácí kuchyně obyvatel Středního východu. Vzhledem k tomu, jak zvědavě po knize pokukovali spolucestující ve vlaku, jsem asi nebyla jediná :D