V knize je opomenuta řada případů teroru a násilí v českém pohraničí v roce 1938. Obraz tehdejší situace je tak v mnohém ohledu falešný. Některé údaje jsou opsány z knihy Jana Bendy, avšak v odkazech to vůbec přiznáno není.

Dá se říct, že tento průvodce je pěkným završením trilogie krvavých ročních období jdoucích proti řece času. Po Krvavém podzimu 1945 a Krvavém jaru 1945 se Jiří Padevět vydal k prapočátku pozdějších událostí, Krvavému podzimu 1938. Kniha nijak nevybočuje z koncepce dřívějších titulů a provádí čtenáře místopisem násilných střetů mezi čs. státním a bezpečnostním aparátem a bojůvkami nacionalistických sil v pohraničí na území celé tehdejší republiky. Vedle očekávaných konfliktů s ordnery nacistického Německu zde tak nalezneme i konflikty s polskými a maďarskými ozbrojenci na Slovensku a Zakarpatské Rusi. Plusem knihy je přehled jak rozsáhlé a oblastně rozšířené násilí na podzim 1938 bylo, kdy útoky za pomocí kulometů a granátů nebyly žádnou výjimkou. Ne moc známý je i relativně vysoký počet sebevražd čs. vojáků, kteří neunesli odstoupení pohraničí. Skvělá práce, která svádí k tomu, vzít před výletem do nějakého města nebo regionu všechny díly trilogie a nastudovat, co se tam v přelomových letech dělo ...