Uznávaný hudební skladatel rezignuje na společenský život, odchází do ústraní, ale nenadálý nález v podobě kufru plného závažných dokumentů mu nepříjemnou realitu stále zpřítomňuje. Benýškova obsáhlá novela je koncipována jako dramatický příběh s přesahem do filosoficko-sociální roviny. Autor reflektuje nepříjemná témata současnosti s podstatnými exkursy do minulosti, zejména do let kolem listopadu 1989. Kriticky například nahlíží do některých kontroverzních oborů jako jsou exekuce, činnost grantových agentura a dalších odvětví, která skýtají prostor pro korupci. Snad nejpalčivější a nejpodstatnější problém současnosti, na nějž se Benýšek snaží ve svém textu upozornit, je ztráta hodnotových měřítek a téměř naprosté rozostření prostoru mezi pravdou a lží. Benýškův text je dramaturgicky zajímavě vystavěný, pasáže prózy střídají dopisy a reálné dokumenty, což velmi dobře umocňuje dramatickou linku celého příběhu. Podstatným nosníkem knihy je ale samotné téma, jimž se autor dotýká problémů, s nimiž se současná společnost potýká. Hudební skladatel Rudolfek dochází v samotě moravské jeskyně, kam se odstěhuje z velkoměsta, k poznání, že jeden z největších problémů současného světa je relativizace všech hodnotových systémů. Napíše rozsáhlý esej (Relativizace hodnotových systémů jako zbraň kupčíků) a zároveň, dílem náhodně, najde v sousední jeskyni kufr s tajnými dokumenty z doby kolem roku 1989. Rudolfek se pokouší najít klid a anonymitu, aby přes řadu peripetií, které vykresluje v sérii dopisů, došlo nakonec k nutnému vyústění, jež je možné chápat jako historizující metaforu.