Není nijak snadné psát o ničem, říká paní Patti postava z jejího snu. Jistě ne náhodou se jedná hned o první větu, určuje totiž tón celé knihy. Opravdu se nedozvíme žádné „něco“, žádné spektakulární události nebo šokující odhalení. Ale to vůbec nevadí, protože to „nic“ v jejím podání je moc příjemné a přirozené. Je to jako poslouchat vyprávění dobré přítelkyni nad šálkem kávy (nebo čehokoli jiného :-), kdy je vědomí přítomnosti blízkého člověka a vzájemných sympatií snad i důležitější než informační hodnota sdělovaného. Z Patti Smith přímo vyzařuje její otevřenost světu, její ochota se nechávat překvapovat, okouzlovat, udivovat. Jako by byla o půl století mladší, jako by byla čerstvé dospělé děvče na své první dovolené bez rodičů. Jako by právě přišla na to, a rozhodla se dosvědčovat, že sny se nemají snít, ale že se mají prožívat. To mi bylo opravdu velice sympatické. Patti může někdy působit až příliš jednoduše, ale v jejím podání je to odzbrojující. Třeba nad výrokem „Cokoli, co jsem shledala dobrým, budu uchovávat, a proměním v dobré to, co ještě dobré není.“ bychom měli tendenci se cynicky ušklíbat a kroutit hlavou nad její naivitou, ale ... od paní Patti to prostě beru. Ocenil jsem Pattin přístup ke svému psaní, který vypadá, že je prost jakýchkoli póz a sebeprezentačních retuší. Když medituje, vzpomíná na zesnulé blízké nebo čte náročnou literaturu – píše o tom. Když je nervózní z toho, jak dopadne její oblíbená televizní detektivka – píše o tom. Když krmí své kočky – píše o tom. Působí dojmem, že pravdivost jejích zápisků je pro ni podstatnější než pěstování si vlastního obrazu, to je velmi vzácné a doslova osvěžující – kéž by nám tím byla vzorem při našich častých snahách o všelijaké sebestylizace. Nemám toho s Patti Smith mnoho společného. Její spontánní změny programů, intuitivní nákupy, její záliba v magii a spiritualitě věcí – to vše je mi cizí. Ani moje kafé s mlékem by jí asi nechutnalo :-). Přesto jsem se v jejím světě cítil dobře – protože jsem cítil, že je to svět pravdivý, upřímný a dobrý. „V době, kdy toto čtete, uplynul další čas. Nový měsíc. Další úplněk. Pascha. Velikonoce, které strávím se svými dětmi a se svým vnukem. Budu spát v pokoji, který pro mě připravili, sedět v otočném křesle jako z detektivovy pracovny. (...) Budu myslet na Freda, díky kterému se tohle všechno mohlo stát, když se mě zeptal, jestli spolu počneme syna, a pak dceru, aniž si kdy uvědomil, že nebude svědkem jejich růstu a dospívání, ani že nepřivítá svého vnuka, který se narodil v den jeho úmrtí a má jeho sklíčené, bleděmodré oči. Velikonoční modlitby se odříkají, barevná vejce naleznou, chlapeček na klíně mého syna se bude dívat na Mašinku Tomáše. Bude pršet. Nejspíš vstanu, připravím kávu a pak se tiše vytratím. Vylezu po schodech nahoru, a jak jejich utěšující náklonnost měkce ustoupí, zavřu dveře a posadím se do svého detektivního křesla, otevřu počítač a začnu psát něco nového.“

Další kniha, ve které Patti zprostředkovává svůj svět těm zvědavým čtenářům/obdivovatelům, kteří dychtí po tom si z něj ukrást alespoň kousek magie, spontaneity, schopnosti nalézat krásu a kouzlo v drobnostech. Patti žije uměním, cestováním a objevováním a její největší koníček je zřejmě vyhledávání a následné nasávání různorodých, ale vždy jedinečných atmosfér, společně s dovedností vdechovat život maličkostem všednodenního života, které by kdekdo jiný přehlédl, ale při kontaktu s Patti se z nich stávají poklady znamenající pro svou majitelku nezměrné bohatství, artefakty mající téměř lidské vlastnosti a potřeby. Pro mě je Patti velkou inspirací a jednotlivé kapitolky jejích knih používám jako portály přenášející mě na její cesty a zážitky spolu s ní.