V knize jsou pozoruhodné pouze dvě epizody. Ta první do poslední tečky popisuje dnešní rasové bouře v USA a napovídá, že když ji Auster napsal někdy před rokem 2008, nepochybně již tehdy se schylovalo k tomu, co se v současnosti děje, a on to předvídavě vnímal: "Jet toho večera do Newarku bylo jako sestoupit do nižších kruhů pekla. Budovy v plamenech, hordy lidí divoce se valící ulicemi, řinkot rozbíjeného skla, jak se tříštila jedna výloha za druhou, jekot sirén, štěkání výstřelů. ... Cely byly přecpané zadrženými, všichni do jednoho byli černoši a nejmíň polovina z nich tam stála v roztrhaném oblečení, z hlav jim crčela krev, obličeje měli opuchlé ... každého zmlátili poldové." Tím druhým obrazem, který nemohu dostat z hlavy, je naturalistický popis stětí hlavy civilního pracovníka amerických ozbrojených sil v Bagdádu, provedený a pro TV vysílání nasnímaný iráckými únosci. Včlenit tyto dvě scény do jinak banálního a docela prázdného příběhu, bylo od autora hodně vykalkulované.

Opět velmi povedený román Paula Austera. Čtivý, výborný příběh, zajímavá zápletka s překvapivým rozuzlením a nepříjemné mrazení a spousta nezodpovězených otázek, které zůstanou po přečtení. Klasické atributy románů Paula Austera, kvůli kterým se k jeho dílům opětovně rád vracím. Příběh by mohl mít klidně dvojnásobnou délku, ale síla Austerova psaní je ve zkratce, stručnosti a až "novinářské" lakoničnosti, se kterou popisuje temné stránky sučasné společnosti. Kdybych měl knihu k něčemu přirovnat, tak to bude filmový scénář bratří Coenů říznutý znepokojivými vizemi Davida Lynche. Za mě silné čtyři hvězdy. Doporučuji.