Jedná se o smyšlený příběh, který vychází ze skutečnosti. Líbí se mi, jak autorka připodobnila život dvojčat Chaima a Gittel pomocí pohádky o Jeníčkovi a Mařence. Nejprve doma hladoví (lodžské ghetto v Polsku), poté se svým způsobem ztratí v hlubokém lese (část s partyzány) a nakonec je čarodějnice v perníkové chaloupce, která je má v úmyslu oba zabít ( pracovní tábor Sobanek). Nejsem fanynkou poezie, jelikož často nemám zdání, co nám tím autor chtěl říci. Zde jsem ale básně Chaima vítala. Byly napsané srozumitelně a rozhodně pomohlo, že jsem znala okolnosti, o kterých se v básních zmiňuje. Tudíž jsem velmi přesné věděla, co báseň představuje. Její smysl mi Chaime řekl vlastně sám. Ačkoli jsou jména postav i název tábora smyšlené, je kniha napsaná věrohodně.

Další bravurně napsaný příběh z období holocaustu. Nesmírně citlivě psáno, zaujalo mě jakési propojení dvojčat Chaima a Gittel, jejich vzájemné porozumění si i beze slov. Citlivý chlapec a odvážná dívka. Jejich milující rodiče, běžná rodinná idylka, kterou ukončí válka a následný transport. Rozhodně čtivý příběh, takový, co vám zůstane v srdci, ač se může zdát jedním z mnoha..ale každý z nich stojí za přečtení jako tichá vzpomínka na oběti války.