Taková oddechovka. Dalo se to číst

Tak špatně napsaný příběh jsem dlouho nečetla a přitom by to mělo docela potenciál. Od začátku jsem měla pocit, že jde o příběh sochařky která je unuděná manželstvím i životem a tak to zahání alkoholem. Když v tom jí do života vstoupí mladá naivní fotografka, které jde o to jen si užívat a zplodit dítě což ale nejde moc dohromady. Příběhu chybí jakákoliv chemie mezi postavami. Rychlé a absurdní zvraty jen ukazují špatné vyjádření času, který vyvolává dojem že je to otázka dnů a pak se dočtete že jde o měsíce. Celý příběh je emočně naprosto plochý a dialogy leckdy tak nesmyslné, že to vypadá na rozhovor dětí. Knížka má pouze 156 stran což je otázka půl dne čtení, ale tuto jsem četla 4 dny a divím se že jsem jí dočetla. Celé čtení jsem si však pokládala otázku "to jako vážně?" Vážně to autorka myslela vážně?