Moc hezká knížka. Není ani tak o čem, ale jak je napsána. Působivý popis různých krajin, nechybí exotická příroda (autorka hodně cestovala), do povídek vstupují postavy, které jsou z jejího pohledu výjimečné, nelze nesouhlasit, protože i my … obdivujeme lidi, po nichž někde ve světe zůstane něco krásného … vpouští nás do svého myšlenkového světa, nestydí se za svůj úžas nad projevy života, současně ale vnímá i průnik konzumu, který z našich životů vytěsnil skromnost... Knížku věnovala své vnučce Amálií, kéž by každý z nás měl co svým potomkům takhle vyprávět.

Velmi zvláštní kniha povídek, u které mám docela problém vystihnout a shrnout svoje dojmy. Vyznění knize dodává překrásná výtvarná úprava, malý formát padnoucí do dlaní a příjemně modré písmo. Z knihy jemně vane lidskost, životní moudrost, zkušenost a pochopení ke všemu, co je, i když podbarvená lehkým smutkem nad současností. Základním tématem knihy není podle mě ani tak "duchovní hledání", jak se píše v jedné recenzi (duchovní úvahy a citace nejrůznějších mystiků, mistrů a učitelů tu nejsou to nejzajímavější), ale spíš vztah člověka a místa. Jsou tu výborné, až mistrné popisy prostředí, míst, krajin, zemí (zejména těch exotických), ale i domů a domovů. Ve většině povídek místo nějakým způsobem k člověku "mluví" a stává se jeho součástí. To je to, co mě na knize bavilo nejvíc. Některé povídky mě zaujaly více, jiné méně, žádné mě vyloženě nenadchly, ale všechny ve mě zanechaly dojem. Autorka používá zvláštní literární postupy, kdy střídá osoby, časy i prostředí a spíš než na děj se soustředí na celkové vyznění, náladu a pocit. Nikde to ale není pouhá hra s formou, svým způsobem je tohle řetězení asociací přirozené a obsah je tu vždy na prvním místě. Autorka prostě vypráví, přemýšlí, vzpomíná, sní... a rozhodně to umí tak, aby čtenář se zájmem naslouchal. Je to knížka, která se nikam nedere a nepokouší se oslnit, jsem si ale jistý, že si svoje spřízněné duše najde.