Ovšemže, kdo jiný než Mort, morte, muerte... by se mohl stát učedníkem Smrtě. Pratchett jako obvykle začíná svou fantastickou jízdu od samotného názvu dalšího ze svých příběhů Zeměplochy. Mort se vážně vydařil. Hledat logiku na pozadí vesmíru? Stvořitel přece netvořil s nějakým záměrem. Úředně potvrzení zloději? Myslím, že Pratchett byl vizionář. Máme fakt smůlu, že jsme tak bohatá země, že si je můžeme dovolit. Smrť je ovšem ještě úchvatnější postavička do jazzu. Zdá se, že je mnohem víc lidský, než... nelidský? A ten nehorázně roztomilý sarkasmus. Dalo by se říct, že Pratchettovi není nic svaté ;-). Šprýmař par excellence. Seškrábnout více či méně rozšklebený úsměv z mé tváře bylo při čtení Morta možné jen výjimečně. "Průměrně inteligentní člověk by rychle odhadl, že Mort a jeho zlato mají ve Stínově stejnou naději na přežití jako třínohý ježek na šestiproudé dálnici." „Je možné procházet zdí?“ vyhrklo z Morta zoufale. Dobrořez se zastavil s rukou na půli cesty k velké láhvi plné husté tekutiny. „Za pomoci magie?“ „Hm,“ zavrtěl hlavou Mort, „spíš bez ní.“ „Pak bych vám doporučoval, abyste si vybral hodně tenkou zeď,“ poradil mu Dobrořez. „Ještě lepší by bylo, kdybyste použil dveře. Nejlíp támhlety pokud jste sem přišel jenom proto, abyste mě okrádal o drahocenný čas.“

„A co nás tedy v budoucnosti čeká?“ JÁ. „Kromě tebe, myslím.“ Smrť se na něj udiveně podíval. PROMIŇ, ALE NEROZUMĚL JSEM TI.“ Smrť zanedbává své povinnosti a dělá divné věci ve snaze pochopit lidstvo, především tu část obnášející zábavu. Pokud vyloučíme periodu i menopauzu, nezbytně jeho znepokojivé chování musíme přisoudit existenciální krizi. Jeho nový učedník je nezkušený, plný ideálů a třískají s ním hormony, což z něj nečiní právě spolehlivou náhradu. Mrtví musí mít s Mortem hodně trpělivosti a pro živé je dost matoucí postavičkou, navíc se mu podařilo poněkud vykolejit realitu. Rázem je postaráno o absurdní dobrodružství, napěchovaná humornými postřehy a spoustou trefných přirovnání. Původně jsem měla v úmyslu vyslechnout audioverzi, leč mnoho disharmonických pazvuků stále břinkajících do hlasu Jana Kantůrka = posluchačova smrť. Dala jsem přednost obracení stránek a nelituji, ovšem ani nekřepčím nadšením: Morta a ostatní smrtelníky jsem si příliš neoblíbila, Smrtě bylo na můj vkus málo. Výsledek podobný jako při první četbě před čtvrt stoletím: 75-80%