Dost ponuré, ale zároveň velmi poučné čtení. Autorce se parádně povedlo zvláště na základě vyprávění uprchlíků zmapovat život v hodně rozvinutém komunismu. Jen jsem si při čtení, možná že jen náhodně vybavil naše bruselské řidiče, kteří nás za jásotu mnohých vedou k zelenému údělu. Neřítí se naše děti a vnuci do podobné spirály ožebračení, tentokrát celé Evropy? Nebude to tady za pár desetiletí vypadat tak, jak autorka popisuje? "Po příjezdu své rodiště málem nepoznal. Vypadalo jako město duchů. Všechno bylo zchátralé, rozbité a ponuré. Obchody byly zavřené. Kolem nádraží nejezdily tramvaje. Šel domů pěšky po silnici číslo 1, která vedla souběžně s oceánem. Když přešel řeku Sunam, odkryl se mu pohled na tovární komíny u pobřeží. Ani z jednoho se nekouřilo. Za mostem sešel z hlavní cesty a dal se k textilním závodům, ve kterých kdysi pracovala jeho matka. Na výstupní bráně visel zámek, továrna byla vyrabovaná. Zloději odnesli veškeré zařízení. Stmívalo se a když Hjok došel do jejich čtvrti, nemohl se zorientovat. Měl pocit, jako by stál uprostřed pole za temné noci. Záchytné body, které znal z dětství, byly za jeho nepřítomnosti zpřeházeny a zmizely ve stínu." K tomu stále se zvyšující se sledování obyvatel, rozšiřující se počet úředníků, kteří následně přestanou fungovat a stát se v podstatě rozloží, a i když trvá, fakticky nefunguje.

Vskutku není co závidět. Svědectví těžko uvěřitelné, nepopsatelné hrůzy obyčejných lidí, kteří se v mých očích stávají lidmi zcela neobyčejnými. Ano, také si komunismus pamatuji. My ale můžeme mluvit o troše štěstí, že naše zhůvěřilá komunistická garnitura byla tak podělaná. Jak ze sovětů, tak ze svých občanů. Sice za dlouho, ale nakonec léta její hrůzovlády u nás skončila, podobně jako v Polsku, Německu, Maďarsku a jinde. A neskončila kvůli nějakému náhlému hnutí mysli či špatnému svědomí komunistů, ale jen a jen kvůli jejich zbabělosti a strachu. Projednou díky za zbabělost. To severokorejská Kimovic rodina se neštítí zhola ničeho. A ty nejhorší zločiny páchá na svých spoluobčanech, ze kterých vytvořila karikaturu společnosti na smrt vyhladovělých a týraných zoufalců, špehů a informátorů. A zběhů. Novinářka Demicková předvedla vynikající publicistický um spojený s poutavým literárním stylem.