Kniha má vynikající nápad, který se bohužel ztrácí v nastavované omáčce. Když už to vypadalo, že se děj rozjede, tak to autor utl novou kapitolou, která se pouze vleklé táhla a knize ubírala spád a atmosféru. Některé stránky jsem jen přeskákala. Docela mě to mrzí, protože mě záhada týkající se bariéry velmi zajímá a svět jako takový zajímavý je, ale čte se to špatně. S množstvím postav nemám problém, ale tady moc charismatických postav nenajdete. Zachránil to až samotný závěr, který by zasluhoval všechny hvězdičky světa, ale nemůžu je dát, protože jsem knihu 3x odložila a nejhorší je, že druhý díl začíná úplně stejně nastavovaně jako ten první. Moc jsem doufala, že naváže na závěrečné události prvního dílu, ale to bych asi chtěla moc. ... Druhý díl nakonec po 100 stránkách odkládám. Možná ji časem dočtu. Mrzí mě to, ale dlouho jsem se s knihou tak nenatrápila jako tady.

„Jenom lidé s jedním krátkým životem se chtějí prodrat do velkého neznáma pouze s baterkou a klackem a rýpat do chřestýšů.“ Britský spisovatel Peter F. Hamilton rozehrává poctivou space operu, jakých je dneska skutečně pomálu. Jde na to sice ze široka, přes množství dějových linií a napříč různými lokalitami, ovšem velmi zručně vtáhne čtenáře do děje, když před něj nenápadně staví jednu podivuhodnou záhadu za druhou. Zároveň postupně odkrývá karty ústředního konfliktu a jakoby mimoděk produkuje naprosto fantastické scenérie a uhrančivé momenty, jež se nesou v duchu těch nejlepších kousků z kánonu hard science fiction. Přitom úctyhodný rozsah první části dvousvazkového románu vlastně ani není na škodu, protože je pořád na co koukat, pořád nad čím uvažovat. Slabinou je pouze useknutý konec, který vysloveně žadoní po okamžitém otevření druhé části. S Pandořinou hvězdou se tak na český trh vrátilo něco, co mi tu docela dlouho scházelo - vesmírné dobrodružství, jehož velkolepost bere dech.