Tak vítejte, pane King - moje první setkání s Vámi .... Kniha mi byla doporučena - a nebyl to špatný tip .... Zprvu idylický obraz jedné rodiny se postupem čtení mění - napětí stoupá .... A nejde jen o řbitov zvířátek, je tu děsivější tajemství, které Louis poznává - moment vzkříšení .... Opravdu je půda mužského srdce kamenitější ? A co srdce ženy - které 9 měsíců sdílí život se svým pokračováním - jak to se má vyrovnat se ztrátou ? Pro mne to byl spíše strašidelný román - se zajímavými úvahami.... A P.S. můj čtyřnohý kamarád nespí na řbitově zvířátek .... odpočívá tam, kde to miloval a vrací se pouze v mých vzpomínkách .... I já se k autorovi začas vrátím ....

Mrtvý kocour se vrátí domů. Na fouscích a srsti má krev, smrdí jako tchoř a chová se divně. "Tatínku, nemyslíš, že Churchovi něco je?" Taťka se zamyslí, protože ví, co mu je, ale dělá trubku. "Nemyslím," řekne klidně -:))). Toho kocourka miluju :), stejně jako všechny hnilobné a smradlavé detaily, postavy v mlze, zvuky v lese a návštěvníky ve snech :). A tohle je jedna z mála knih od Kinga, kterou jsem dočetla. Málo kdy se mi to totiž povedlo, ale zviřátka nemají chybu. Doteď pamatuji scénu ze staršího filmu, jak se kočičák vrací a svítí mu očička. Ta mě pronásledovala dlouho. Obzvlášť když my měli svého času kolem baráku koček jak v útulku. Starší film se knihy drží trochu víc, než ten novější. Novější sice kopíruje některé situace, ale zdálo se mi včera, kdy jsem na něj koukala, že scénáristovi trochu hrabalo a nevěděl, jak střípky poskládat. Koukat se na to dá, když zrovna nemáte nic jiného na práci...