Tempo druhého dílu je dle mého rozhodně lepší než v prvním. Hlavní dějová linka je v celé knize a ne jen v druhé polovině jako to bylo u prvního dílu. Diskuze o pochopení vlastní sexuality je rozhodně přítomná, ale je to napsané citlivě, takže to rozhodně nezašlape hlavní příběh do země. Nějaká romantika je v knize pouze podkreslující element. Jediné části knihy, které mě moc neoslnily, byly ty z pohledu Beky. Ačkoliv chápu, že jsou v knize opodstatněné, tak mě trochu nudily a rušily mě ve chvílích, kdy prokládaly celkem napínavé kapitoly z pohledu ostatních postav. Po tomhle dílu mi všechny postavy přirostly víc k srdci a jsem zvědavá jaké další příběhy je čekají.

Jsem příjemně překvapená tím, že jsem rozuzlení neuhodla přesně. Přesto je zápletka prvních dvou dílů příliš ohraná a byla ohraná už v době vydání originálu. To by nevadilo, kdyby už autorka byla vypsaná jako je tomu v (troj)knize Tamír Veliká, bohužel se ale ke svému stylu stále teprve propracovává. Hrdinové už mě bavili o něco více než v prvním díle, ale komentáře, které zmiňují patos nalepený na romantickou linku, nelžou. Co mi naopak vůbec nevadí je bisexualita hlavních hrdinů a jejich počínající milostný vztah. Je to opravdu první taková fantasy, na kterou jsem narazila, a to už jsem leccos četla. I milostné vztahy a zmatky ohledně sexuality ale Flewelling umí pojmout mnohem lépe, jak ukázala v Tamír. Celkově se přidávám do tábora těch, kteří považují druhý díl za lepší a čtivější než první, bohužel mi ale po jeho dočtení stále chybí chuť pustit se do dalšího dobrodružství Seregila a Aleka.