Reminiscence... S Dominikem Dánem jsem se poprvé čtenářsky potkal před více než čtyřmi lety... Jak jinak, než díky mým oblíbeným uživatelům... Patří Vám za to můj veliký dík... V té době jsem zvolil chronologické čtení, kdybych měl zvolit variantu čtení dnes, opět bych zvolil četbu chronologickou... Prostě mám rád, když mi na sebe jednotlivé díly časově navazují... ;-) Loni jsem však vystřílel všechny Dánovy chronologické náboje;-) a tak mi nezbývá než číst to, co právě vyjde a různě tedy cestovat časem... Zvykl jsem si, nevadí mi to... Momentálně jsem dočetl 36 pokračování... Zatím to zvládá jedna police v knihovně, ale vidím to tak ještě na tři kousky a budu muset přidat další foch... Obsáhlejší sérii doma nemám... Dánovkám to ve žluto černém provedení od nakladatelství Slovart v mé knihovně neskutečně sluší... Koukám, že jsem to vzal velikou oklikou, tak zpět a něco málo ke knize... Reminiscence má celkem 272 stran, přičemž v prvních 53 stránkách zavítáte hodně let zpět, a to do komunistického Československa, konkrétně do roku 1952, kdy při pokusu o nelegální překročení hranice u Petržalky dojde k usmrcení 5 lidí... Střih, rok 2008 a naše mordparta z kanceláře číslo 141 má prověřit, zda je možné obvinit tehdejší pohraničníky z vražd občanů pokoušejících se emigrovat do Rakouska... Richarda Krauze samozřejmě zaujal případ, při kterém došlo k největšímu počtu usmrcených... Více neprozradím, tento díl je takový špionážní... ;-) U mě je to za pět hvězdiček... 'Ano, připouštím, stalo se svinstvo. Těm nešťastníkům zakázali cestovat, celou republiku omotali ostnatým drátem, rozložili nášlapné miny, poštvali na ně psy, a když je náhodou zahlédli na hranici, bez váhání po nich stříleli, a co je nejhorší,ntaky trefovali. Stovky lidí postříleli, roztrhali je psi nebo je zabilo vysoké napětí..."

Tady nemůžu dát méně, než plný počet. Výborná kniha.