Střepy Země v sobě kloubí autorovu lásku ke klasické space opeře a cit pro dobrodružný příběh s přesahem. Přičemž, i když k tomu rozsah přímo vybízí, nesklouzává ke zbytečným odbočkám, nebo sáhodlouhým popisům exotického prostředí. Navíc pracuje s tolik oblíbeným motivem posádky outsiderů bojujících proti všem; psanců, jejichž vlastní pravidla jsou na vyšší morální úrovni, než mravní koncepty některých civilizací. Dějově se přitom Adrian Tchaikovsky nedrží zpátky a od prvních stránek spřádá důmyslnou zápletku, která překvapí každým dalším zvratem, o přibývajících mrtvých nemluvě. Zároveň není jednoznačně zřejmé, o co tvůrci půjde, protože karty jsou průběžně promíchávány a směr vyprávění se mění podle toho, kam děj hrdiny právě zavane. Akce střídá akci, zároveň zbývá čas i na špionážní hry, diplomatické intriky a pašerácké fígle. To celé pak rámuje propracovaný vesmír rozkmotřených světů, mezi nimiž lidé nejsou o moc víc než další plamínek ve tmě, u kterého je otázkou času, kdy pohasne.

Super začátek nové série, nečekala jsem to, kniha mě bavila, nemohla jsem ji odložit. Svět je plný různých emzáků, klasické politiky a byrokracie a taky lidských (nejen) problémů. Nechyběly ani pořádné vesmírné bitvy. Zamilovala jsem si snad všechny členy posádky, nejvíce ale Idrise a Olli. Čtení jsem si opravdu užila a těším se na další díl.