Ani přes varování samotné autorky, že pokud se čtenáři líbili Srdcerváči, tak se Solitaire může úplně minout a nelíbit se (vážnější témata, autorka knihu napsala ve svých 19 letech), jsem nebyla připravená na to... Jak je tahle kniha špatná. Vážně, to bylo utrpení. Postava Tori se mi líbila v Srdcerváčích, ale ve své samotné knize ne. Líbil se mi snad jen začátek. Pak se z toho stala totální slátanina s naprosto stupidní rádoby romantickou linkou, velmi chabá detektivní zápletka cože/kdože je ten Solitaire... Nevím, zda to mělo mít nějaký hlubší přesah, já ho v tom nenašla. Takže témata, kterých se autorka chtěla dotknout, jsou zpracovány tak špatně, že můj pocit po dočtení je prostě...nijaký.

Přiznám se bez mučení, že jsem se k Solitairu dostala díky Nickovi a Charliemu. Solitaire je autorčina prvotina, kde se poprvé objevují Nick a Charlie. Hlavní hrdinkou je Tori, která tak trochu nenávidí sebe, svět a vlastně úplně všechno. Tahle kniha rozhodně není žádná love story, právě naopak je plná smutku, nenávisti a deprese. V knize se objevuje tajemná společnost Solitaire a i když rozuzlení mě lehce zklamalo, v průběhu jsem byla napnutá a zajímalo mě, co zase Solitaire vymyslí. Rozhodně je to zajímavá kniha, podobnou jsem asi nečetla. Moje hodnocení je trochu ovlivněno tím, že mám ráda svět Srdcerváčů, který Alice Oseman vytvořila a Tori do tohoto světa neodmyslitelně patří.. dávám tedy 4 hvězdičky. Jinak bych dala hvězdičky 3.