Tato kniha mě naprosto uchvátila, už jen z toho prostého důvodu, že po horách a horách nekvalitních dívčích románů (které jsem zahazovala, jen jsem se podívala na obálku) je toto dílo napsáno úplně jinak. Nejdřív mi přišlo velice humorné a inteligentní, neustálé narážky a přirovnání v podobě odkazů na jiné knihy (koho by napadlo vypodobnit někoho pomocí encyklopedie zvířat?) mi už ke konci přišly jaksi ohrané a už jsem jim nevěnovala toliko pozornosti, stejně ale, když už jsem si ke knize sedla, se mi od ní nechtělo odcházet. Co se děje týče, když jsem si říkala - to je jasný, teď se stane tohle a tohle - tak ono ne a nitka děje zatočila někam jinam. Navíc je tato kniha přesným důkazem toho, že i v moderní literatuře, která je bezesporu určena mladým, je možno ponechat čtenáři trochu volnosti a spoustu věcí si čtenář může/musí domyslet. Nějaké výhrady bych také měla, ale to už bych prozrazovala moc:)

knihu jsem zvládnul až napočtvrté, opravdu jsem se snažil, ale buď jsem prostě nepochopil onu "mozartovskou genialitu", neztratila-li se v překladu, nebo mi nedochází angloamerické reálie a nemám dostatečně vyvinutý transkulturní smysl pro humor, v každém případě se mi celé vyprávění jeví jako skrytý projev vzteku a žárlivosti tatínkovy zpovykané holčičky (Elektřin komplex), která dospívá a už není jediným středobodem jeho pozornosti a celého života jednotlivé kapitoly jsou pojmenovány podle kanonických děl světové literatury (Shakespeare, Joyce, Kafka, Christie, Flaubert, Huxley, Melville, Hemingway, Shaw, Brontëová, Nabokov, Conrad, Dickens, Kesey, García Márquez, Chandler, de Sade, Ovidius...) a na desítky a desítky dalších autorka dále odkazuje (parafrázuje, cituje, případně je po někom hází), pokoušel jsem se je tedy číst a interpretovat pomocí tohoto explicitního klíče, avšak žádný hlubší smysl nebo význam jsem neobjevil - snad jde jen o vnější podobnost, pouhou referenci nebo vtipnou relaci, veškerá metaliterární nadstavba mi přijde nadbytečná a k vlastnímu vyprávění jen doplňková a taky by mě zajímalo, když se Modra s tátou stěhuje třikrát až pětkrát ročně napříč celou Amerikou, často zmiňuje přespávání v hotelech a jiných dočasných ubytování, pouze s batohem na zádech a příručními zavazadly, jak to, že má vždycky při ruce knihovnu plnou titulů z širokého spektra věd humanitních, společenských i přírodovědných, beletrie, encyklopedií, motivačních příruček i úplného braku??? = teda já už několik knihoven v životě stěhoval, mnohokrát i bez auta, a věřte mi, že se to fakt pronese, tudíž cestovat s papírovou knihovnou je pěkná blbost, pokud nejezdíte kamionem nebo soukromou jachtou