Navštivte i vy, milí čtenáři, Londýn roku 1850 a poznejte mrtvolkáře Silase Reeda, který vycpává mrtvá zvířata a seznamte se s dvojčaty Rose a Iris. Obě vyrábějí panenky. Rose je znetvořena neštovicemi a Iris touží být malířkou.Potkáte chlapce se jménem Albie, který šetří kažkou penny na nové zuby, neboť má jenom jeden zub. Tento román čekal dlouho na přečtení. A jak mě překvapil ! Je to překrásný příběh nejen o lásce, ale i o touze po svobodě, umění a hlavně o posedlosti. Závěr příběhu byl ohromující, mrazivý, plný napětí a já jsem četla jedním dechem! Byla to lahůdka, skvělý debut této autorky !

I já jsem spokojená, i když k panu Frostovi, resp. k jeho vztahu k rodině, bych měla výhrady. Dílnu ježibaby Salterové bych asi taky nenazvala továrnou, ale chápu, že autorka zřejmě v názvu knihy neměla na mysli jen tohle "pracoviště." Prostředí viktoriánské Anglie je zajímavě vykreslené, podobně jako příprava a průběh "světové výstavy děl průmyslu a obchodu". Jednotlivé postavy - Albie, Rose a především Iris - mi připadaly velmi živoucí, dobře napsané. A na rozdíl od komentáře Cari se mi zakončení románu líbilo velice! "Samozřejmě, moje matka a já jsme se také nikdy nedokázali shodnout na definici tohoto slova. U-kli-ze-no. Už ten zvuk je tak otravně fádní! Průměrnost a nenápaditost představy, že všechno má být srovnáno, jak se sluší a patří, je tak ubíjející, nemyslíte? Já jsem nikdy nevěřil na systematické uspořádání, na to, že knihy mají být tady a příbor zase tamhle. Jediné, co to dokazuje, je nedostatek vkusu a představivosti."