Říká se, že když dva dělají to samé, nemusí to být ve výsledku vždy to samé - stejné... Tady tomu tak rozhodně není. Kniha Dům hedvábí mne vážně dostala, stejně jako její autor. Při čtení jsem si párkrát musela ověřit, že jí vážně napsal Anthony Horowitz a ne sir Doyl. Každopádně po dočtení mohu jen zkonstatovat, že se za A. C. Doyla našla víc jak kvalitní náhrada, která jemu i tomuto příběhu ostudu rozhodně neudělala. Vážně famosní!

Autorovi se - snad až na pár výjimek - povedlo jazykem, stylem vyprávění i fabulí navodit takovou atmosféru, že jeho příběh je k nerozeznání od tvorby historického originálu, v jehož stopách Horowitz s úctou kráčí. Vložil sice do textu několik postřehů, které se na dění roku 1890 spíše dívají dnešním pohledem, ale na napětí a "doylovské" autenticitě to nijak neubralo. Jedinou pochybnost mám, zda opravdu již v roce 1890 a zrovna v Anglii při zatýkání zločinců povinně odznívaly věty, které všichni známe z amerických detektivek 20. století: "Máte právo nevypovídat. Cokoliv řeknete, může být ..." No a ty náznaky, jak v Anglii nejšpinavější zločiny vedou do "nejvyšších pater" a jak jsou díky tomu vždy zametány - ty také kráčejí ve stopách britské literární tradice. Bylo to moc dobré čtení, velmi doporučuji!