Pro mě je kniha poněkud rozporuplná. Hlavní myšlenka paralelních světů výborná, včetně načrtnutí vývoje lidské společnosti v nově vzniklé situaci, místy ale příliš rozvláčná. Možná by to chtělo trochu ubrat na popisnosti, trochu přitlumit egoistického Logsanga a naopak rozpohybovat Jošuu. Cestování těch dvou skrz Dlouhou zemi bylo místy dost nudné, jak ostatně na jednom místě poznamenal i Jošua. Všechny dějové linky takové nedotažené, včetně konce - nekonce. Do druhého dílu se mi z výše uvedených důvodů zatím moc nechce.

„Věděla, jak je těžké přimět lidi, aby pochopili, co pochopit nechtějí, jako například, když ona trvala na tom, že „For Crying Out Loud“ je jedna z nejsvatějších písní, která kdy byla nahrána. Řekla mu, aby následoval své srdce ...“ Myšlenka, že můžete cestovat na další a další verze Země a začít tam budovat vše od začátku, je lákavá, že? Když na tuhle myšlenku přistoupíte ... najednou uslyšíte něco, jako povzdech, svět, pod zamračenou oblohou prostoupí jediná myšlenka ... JÁ ... kterou následuje další ... K čemu? Je to chvíle, kdy se narodil Jošua Valienté a jediné, co mu může jeho matka Mária dát je opičí náramek, jenže ... je to hříšný symbol, a tak dítě zůstane samo, s výjimkou vesmíru, který se vlil a promluvil ... nekonečným počtem hlasů, po kterých následovalo nekonečné Ticho ... to proto ho má Jošua tak rád. Možná, v jiném čase, byste o něm mohli hovořit jako o čaroději, jenže Jošua nemá rád, když je středem pozornosti, když se na něj lidí dívají a nemá rád ani, když se o něm mluví, a už vůbec ne, když lidé opakují jeho jméno, protože to většinou dělají, aby vás uklidnili, když si myslí, že jste Problém. Ale Jošua Problém být nechce, lidé jen prostě nechápou, to, co je Jošuovi naprosto zřejmé, pravidla, která musíte dodržovat, abyste něčemu porozuměli .. je třeba postupovat podle určitých pravidel ... postupovat podle návodu, protože od toho návody jsou a udělat to pořádně :-). „A mimochodem, co myslíte tím, od samého začátku? Já jsem byl ten začátek! Proto jsem tady, je to tak? ... Ano. Samozřejmě. Ale myslím, že pro každého je jeho začátek ten první Krok ...“ Takže, když všechno uděláte správně ... pak vítejte na Dlouhé zemi, o které je i pro vědce těžké hovořit, aniž by přitom blábolili něco o m-bránových překryvech a kvantových mnohovesmírech ... prostě si to zkuste představit tak, že se vesmír dělí pokaždé, když třeba jen spadne list ze stromu, a že v každém okamžiku vznikají miliony nových větví ... zdá se, že něco takového nám říká i kvantová fyzika, že :-). A co je nejdůležitější? Že pro většinu lidí je Dlouhá země otevřená ... A pak přijdou neodbytné otázky. Čí je to země? A jste ještě pořád ve Wisconsinu, kde to všechno začalo? Podle Jošuy je možné na takové otázky použít biblickou metaforu, to, co se děje je Apokalypsa, a má své čtyři jezdce ... Chamtivost ... Neschopnost řídit se pravidly ... Zmatek ... a Náhodné odřeniny. A Jošuovi už je špatně z toho, jak musí stále dokola zachraňovat všechny ty Spasené. Jaké mají právo potulovat se po všech těch místech a vstupovat do cesty Tichu? Utápět klid ... tu vzdálenou hlubokou přítomnost za chomáčem světů ... a přesto cítil povinnost pomáhat a pak trávil spoustu času o samotě ... a byl zmatený z toho, že se mu to líbilo ... protože to z něj dělalo odlišného člověka, a to, že je jiný pro něj znamenalo Problém ... a to bylo špatné, protože si moc dobře pamatoval na malou sošku muže, kterého přibili na kříž ... protože byl Problém ... jako by uvázl v něčem, k čemu byl povolán, podobně, jako on ... Dobře, takže tu máme řetězec světů ... táhne se dvěma směry, na východ a na západ, jako když procházíte chodbou a základní otázka zní: Kolik těch světů je? Jenže to nikdo neví, je to problém uspořádání světa, dokonale promyšleného uspořádání, a vy můžete libovolně procházet ... což je něco, co se nedá zakázat, už jenom proto, že se to nedá kontrolovat ... jenže to je taky Problém ... svět tak, jak ho známe, by se mohl zhroutit ... „Ministr zdravotnictví a bezpečnosti se zatvářil překvapeně. „Nechápu, proč bychom to nemohli zakázat? Nikdy předtím nám to nevadilo.“ Abyste pochopili, musíte se ještě nutně seznámit s někým ... jmenuje se Lobsang, je to první umělá inteligence, oficiálně a úředně prohlášená za bytost s vědomím. Až budete procházet příběhem ... určitě stojí za to, věnovat mu dost pozornosti, protože si můžete být jisti, že on pozoruje ... naslouchá a analyzuje .. a uvnitř si přehrává krátká videa všech možných výsledků momentální situace, které si jen dokážete představit. Je Lobsang člověk nebo jen UI opičící se po lidech? „Smajlík, říkal si Jošua, uděláte jeden oblouček a dvě černé tečky, a vidíte lidský obličej. Jaké je potřebné minimum, abyste pořád ještě viděli lidskou bytost? Co musí být řečeno? ... Možná, že jediný podstatný rozdíl mezi opravdu vyspělou UI a člověkem je zvuk, který vydají, když je uhodíte...“ A víc už nepotřebujete ... protože to, o co jde, je jen zvláštní malý detail ... a vy nepotřebujete nic jiného než vlastní mysl ... která se PODÍLÍ ... a samozřejmě ... postupovat podle návodu :-). „Myslím, že první homo sapiens se cítil podobně jako ty, když se díváš na nás ostatní, s našimi Vkročci ... jako homo sapiens, který se diví, proč těm ostatním kolem trvá tak dlouho, než spojí dvě slabiky.“