... nevím jak začít. Tohle je to, na co jsem čekal už od prvního dílu Stínu krkavce. Ale dostal jsem Pána věže a Královnu ohně - upozadili Vélina a série tím utrpěla, alespoň pro mě se pak stala hůře stravitelnou a trošku zmatečnou. Na druhé straně série Draconis Memoria byl sice zajímavý pokus, ale tohle - tohle je to, čeho ses měl držet, Anthony. Volání vlka pěkně plyne, věnuje se Vélinovi a je velice čtivé. Důstojný návrat ke starému světu s novými postavami, ale i některými našimi oblíbenci. Jsem moc zvědav, co se z toho vyvine - po dlouhé době se u Ryana budu opravdu těšit na novou knihu a skočím po ní hned, jak se na mě usměje z regálu v knihkupectví.

Navázat na něco, co se zdálo být ukončeno a navíc to napsat tak, aby to nevypadalo jako čirá vypočítavost, je velmi ošemetné. Stín krkavce byla parádní jízda epické fantasy, trilogie mohla klidně se ctí skončit. Přesto zůstaly některé otázky nezodpovězené. Také by mi přišlo skoro nepatřičné, že by Vélin Al Sorna dožil svůj život klidně jako Pán Severní věže. A tak mi přišla právě načatá série Čepel krkavce vhod. Typický je jak Ryanův styl vyprávění, tak rychlé vtažení do děje. Popis toho, co se děje v poslední třetině je více než epické a více než barvité. Poslední třetina knihy je smršť. 560 stran mi proletělo ve čtečce a já se začal shánět po pokračování...budu muset být trpělivější, achjo...