John Connolly si potrpí na podrobné popisy, i na detailní vylíčení života osob, které mají v příběhu epizodní, nebo zcela nedůležitou roli. Obvykle dávám knize padesát stran a pokud mě nezaujme tak ji odložím, tady jsem si přidal deset, pak dalších deset, pak dalších…a než jsem se nadál měl jsem za sebou dvě stovky stran, ale děj se prakticky skoro neposunul, pouze vysvětloval, kdo se v této honbě za...
John Connolly si potrpí na podrobné popisy, i na detailní vylíčení života osob, které mají v příběhu epizodní, nebo zcela nedůležitou roli. Obvykle dávám knize...
John Connolly si potrpí na podrobné popisy, i na detailní vylíčení života osob, které mají v příběhu epizodní, nebo zcela nedůležitou roli. Obvykle dávám knize padesát stran a pokud mě nezaujme tak ji odložím, tady jsem si přidal deset, pak dalších deset, pak dalších…a než jsem se nadál měl jsem za sebou dvě stovky stran, ale děj se prakticky skoro neposunul, pouze vysvětloval, kdo se v této honbě za seznamem hříšníků vyskytl a jak. To už jsem věděl že knihu neodložím, protože Connolly dokáže psát i o nepodstatných věcech a přesto zaujmout.
Ačkoliv se jedná o hledání ztroskotaného letadla v hlubokých lesích, do samotné divočiny zavítáme až v závěrečném finále knihy. Do té doby Connolly posouvá jednotlivé postavy v románu jako figurky po šachovnici, aby postupně odkrývaly historii vraku, motivaci a osud pasažérů i význam seznamu osob zaprodaných temnotě.
Na čtyři sta stran je zápletka jednoduchá, Charlie Parker jako detektiv nemá moc práce, a ještě mu přispěchá na pomoc deus ex machina, ale získal si mé sympatie a určitě brzy sáhnu po nějakém jeho dalším příběhu.
Citát: „Spoušť na téhle zbrani jde tak zlehka, že by mohla spustit jen pouhým závanem vánku.“
Číst více
Číst více