Kniha o osudech volyňských Čechů obsahuje děj plný utrpení, velkého zklamání, bolesti a nekonečné dřiny. Tohle je o zmařených nadějích, bídě a nepředstavitelně těžkém životě, často ve strachu. Příběh se odehrává v období od sedmdesátých let 19. století, kdy někteří Češi odcházeli na ukrajinskou Volyni za vidinou lepšího života do padesátých let 20. století, kdy se po druhé světové válce hodně z nich zklamaných vracelo zpět. Kniha má velmi silný námět a takový je většinou spoustou čtenářů automaticky hodnocený 5*. Já námět samozřejmě oceňuji, kvůli němu jsem si knihu vybrala, ale hodnotím především zpracování, co jsem se dozvěděla, jak se mi příběh četl a zda byl poutavě napsaný - vždyť jde o historický román, nikoli o literaturu faktu. Kniha není rozsáhlá, takže děj jde kupředu rychle, během pár kapitol je v další generaci rodiny a dalším století. Místy jsem měla pocit, že nečtu román, ale výňatek z nějaké kroniky. Informativní hodnota knihy je ucházející, poutavost byla pro mne bohužel občas nižší. Přestože mám ke zpracování výtku, jsem ráda, že jsem knihu četla a doporučím ji všem, kteří chtějí získat reálnou rámcovou představu o nešťastných osudech volyňských Čechů.

Osudy tzv. volyňských Čechů jsou obecně známé, poměrně málo jsou však předmětem literárního zpracování. Pro mě to bylo první setkání vůbec. A přineslo další jinak už očekávané zhnusení hlavními politickému aktéry doby - fašisty, Rusy/sověty, banderovci... a tak se čtenář brodí po kotníky v existenciálním bahně ukrajinské Volyně či poválečného Československa. Několik generací Čechů, kteří šli za vidinou důstojnějšího života, si prožilo své vlastní malé peklo bez ohledu na vládu, režim i zemi, navíc s vypáleným cejchem na čele. Všude byli (jsou) lidé jen hříčkou v manipulativní hrsti právě vládnoucí garnitury. Jedni je přinutili změnit víru, druzí odevzdat majetek, další pak to, co zbylo v hrnci a ve chlévě. A za každé situace museli "držet hubu a krok". Netuším, jak bych se v každé jednotlivé situaci zachovala sama, ale pevně věřím, že podobné dilema nebudu muset zažít.