Vzor pro všechny další a další detektivky. Zasněžená balkánská krajina, opuštěný vlak mezi závějemi… A pak vražda a vyšetřování, jak jinak než skvělým Herculem Poirotem, který se vždy objeví tam, kde se stane nějaký ten malér… Zvláštní, u Agathiných detektivek mi nevadí určitá nepravděpodobnost, vykonstruovanost, asi i trocha černobílého pohledu. Proč? Jednak proto, že byla první, od nikoho neopisovala, je tak svá a originální, jednak proto, že její detektivky mají neopakovatelné kouzlo, žádná divočina, žádná přehnaná akce, u rozluštění stojí jen nastartování šedých buněk mozkových a pak dedukce. Vše je tak matematicky přesně vypočítáno, skvěle vymyšlené, nakonec nelze než zatleskat. A v závěru vždy trochu morálního pohledu… A okouzlující Hercule Poirot s perfektně fungujícím mozkem, stojící vždy na straně dobra, vykreslený autorkou s trochou humoru, lehkou ironií, ale i s láskou.

Kniha od královny zločinu,která splní očekávaní. Chytlavý děj promyšlený do detailů, napětí, překvapivá dílčí odhalení a ani závěrečné rozuzlení nezklame. Poměrně krátké kapitoly zaručují,že děj ubíhá, po stylistické stránce je kniha srozumitelná a dobře čitelná. Prostě stará dobrá klasika.