Po prvních stránkách jsem si říkala, že Anna Cima píše jako Murakami (a vnímala jsem to jako kompliment i výtku zároveň). Ve zbytku knihy ale dokázala, že je svoje a podařilo se jí vykouzlit naprosto výjimečný román, který se dotýká hned několika náročných témat (vymírání druhů, život mezi dvěma kulturami, rodinná tabu, ekologie). Těším se na další její knihy.

Anna Cima dokázala napsat velmi komplexní knihu, klobouk dilů před jejím záběrem, zkombinovala v ní detektivní, psychologické a fantaskní prvky, ale na rozdíl od Šibuje, už bych knihu neřadila mezi young adult. Nastíníla v ní řadu témat, dotkla se mnoha bolavých mist souvisejících s rodinnými vzthy- sobeckost rodičů, přehazování dětí jako pimpongovych míčků, ambiciózní matky, další dítě jako náhrada za zemřelé dítě, matka s psychickou poruchou, atd. Ale to je jen malý nástřel, dále se tu dostáváme k ekologickým tématům - vymirani uhořů, černý trh, znečištěné životní prostředí, dále se autorka dotkne obtížného vztahu Japonců k cizincům, vyhořelým manželským vztahům, také hledání svého já a cesty k sobě. To vše zahaleno do lehkého hávu lyrismu, velmi povedeného, který kolem příběhu vytváří zvláštní jemný opar, umocněný letmo zakomponovanými verši. Realita se tu lehce proplétá s fantasknem, občas se dostaneme do snu, či do dávné legendy, která ožije a proplete se s přítomnosti. Kniha se Vám bude líbit, milujete-li magický realismus, dobře propracované postavy, pokud Vám nebude vadit, že se autorka občas rozmáchne víc než je obvyklé a zanoří hloub než je obvyklé a nezůstává v prvním plánu. Za mě velmi povedený román, který předčil její prvotinu. Vřele dopručuji.