Jsem zlý a ošklivý čtenář historických detektivek, protože Oldřichovi z Chlumu ani po druhé knize nedokážu přijít na chuť. Nikdo ale nemůže říct, že se nesnažím. Jenže tam, kde jsem jiným autorům ochoten odpustit trocha té fantazie v exotických kulisách (a co si budeme nalhávat, pro mě je exotika už sousední Slovensko), v případě severočeského prostředí vnímám kraj i dobu mnohem citlivěji. Takže když na mě pan Vondruška vyrukuje s křižáky a satanisty, jednoduše mu v rámci dané lokality nedokážu uvěřit ani slovo. Přičemž zcela opomíjím protivně bodré postavy, jež mají tendence se chovat a vyjadřovat, jako by byly na divadelním jevišti. Jít o scénář k pohádce, neřeknu ani slovo, akorát bych možná poukázal na nevhodnost lascivních vtípků o ženách, pro něž má autor evidentně slabost. Ale jako vážně míněný román u mě Zdislava a ztracená relikvie selhala. Ze tří navzájem se prolínajících příběhů zaujal jen ten nejjednodušší s penězoměnci a vše ostatní byla pouze romantická omáčka navíc.

Královský prokurátor Oldřich z Chlumu, kolem něho panoš Ota a velitel vojenské družiny Diviš... Já, se fakt dobře bavím... Čte se opravdu dobře... Opět mohu jenom doporučit...