Paródia, satira o nafúkaných Angličanoch pevne presvedčených o svojej nadradenosti a ľutujúcich cudzincov, totálne zadubených policajtoch, extra bystrej aristokratickej súkromnej vyšetrovateľke, hovoriacej plynne jazykom, v ktorom nikdy neprečítala jedinú knihu... vcelku to bolo vtipné, hoci časom bolo toho vtipu priveľa a ani ako detektívka to nebolo nič extra.

"Je mi strašně trapné tě s tím obtěžovat, matko, ale obávám se, že v knihovně je mrtvola." "Teď opravdu ne, Blotto, máme hosty," odvětila vévodkyně vdova z Tawcesteru, aby vzápětí - nevzrušena - odplula na vlnách dokonalé výchovy, parfému a jemného saténu pryč od svého potomka a mohla se naplno věnovat roli dokonalé hostitelky. ...... No, uznejte, že takováhle úvodní slova slibují neskutečně neskutečné (nebo obráceně) veselé a myšlení nevyžadující čtení, za předpokladu zdravé bránice. Blbinka, ale naneštěstí se ze slibné taškařice stává postupně opravdu trotlovina. Asi mi prostě vadila ta nepovedená satira královské Středoevropy (a Zakarpáthie), s divnými zvyky, jazyky, jmény (především Vlatislav) - ani aristokratický ňouma Blotto to svými zřídkavými myšlenkami a v té souvislosti nepromyšlenými činy nemohl vylepšit. (Domnívám se, že autor musel zažít něco nepříjemného v našich končinách, nejspíš ho okradli taxikáři, hotelová sebranka a číšníci, nebo absolvoval apendicitidu se vším všudy - od bolesti po nemocnici, nebo musel řešit nějakou nepříjemnost na policii a s pojišťovnou, nebo lépe všechno dohromady...). Naproti tomu, zžíravě satirický pohled na britskou aristokracii byl samozřejmě naprosto v pořádku. Slibný a chutný začátek s nezajímavým středem a úpadkovým až nepříjemným koncem, prošpikovaný násilně nepovedenými "přeřeky" Středoevropanů v angličtině. 55% (Pozdější Gangsterova milenka pro změnu z Ameriky se mi líbila o poznání víc.) A přitom na začátku bylo tolik bonmotů až mouder: "Vévodové z Tawcesteru (čti: tejstru) měli ke knihám vždy velkou úctu - ovšem za předpokladu, že je nemuseli číst." "Za půl hodiny se dá stihnout velký kus práce. I výchova většiny dětí podle mě nevyžaduje více času než půlhodinu." Půl hodiny času si zasluhovaly věci, na které vévodkyně vdova vzpomínala jen s odporem.