Za anotaci bych někoho nejradši přetáhnul tyčí - "S velkou mírou ironie popisuje Astavacaturov život ,,obrýleného intelektuála“, který je unavený nevzdělaností nejen mezi svými známými, ale i mezi vysokoškolskými studenty a vyučujícími. Proti tomuto jevu používá jediný lék – humor a ironii, jimiž naplňuje každou stránku knihy.". Mhm. Humor a ironii. Chápu, že je to širokej pojem, ale že je až tak širokej, sem teda nečekal. Kniha připomíná historky z natáčení předních českých herců, kdy Miroslav Donutil vypráví o tom, jak Pepa Dvořák u něj na hotelu při natáčení Ženy za pultem omylem vyprstil Jitku Molavcovou, protože si ji ve tmě splet s umyvadlem. True story. Autobiografie mi nevadí, osoba která ji ale píše, musí být sympatická. Třeba moje autobiografie by mne bavila moc - Lidé v nahotě byla další kniha za trest.

Noooo ... knižka je to dobrá. I na humor občas dôjde a nie zlý. Súhlasím s určitou podobnosťou s Dovlatovovým humorom, ako je uvedené v anotácii. Dokonca toho spoločného by sme našli omnoho viac (lokácia, pomery, štýl, autobiografický charakter, židovský pôvod autora ...), je zrejmé kto bol Astvacaturovov vzor. Ale pre mňa - Dovlatov je Dovlatov a je len jeden. Čo mi na knižke vadilo, bola štýlová rozstrapkanosť. Astvacaturov písať určite vie, ale podľa môjho názoru by knižke skôr svedčalo rozdelenie na krátke poviedky, hoci vzájomne previazané. Len to by asi nebolo kam napchať zamyslenia a úvahy, ktoré mi občas šli dolu krkom ťažšie.