Hnutí druhé divadelní reformy, nesené vlnou obnoveného zájmu o psychosomatické disciplíny, o organičnost lidského výrazu, znovu upřednostnilo problematiku hlasu a ozřejmilo, že lidský hlas není jenom nástroj užívaný pro nějaké sdělení, ale že je to sdělení samo. Hlas není jen projev individuality, hlas je individualita, jež se v daném okamžiku stala hlasovým výrazem. „Výuka“ Libuše Válkové spočívá v její sluchově-analytické dovednosti vyposlechnout ze zvuku hlasu jeho funkční zapojení a strukturální zákonitosti. Eva Vyskočilová se ve svém „Psychosomatickém pojetí hlasové výchovy“ zabývá problematikou výchovy hlasu, do níž se promítá celá osobnost člověka.