... Noc tehdy zapomněla, že v Osvětimi by neměla být krásná.... Tato věta asi nejlépe charakterizuje atmosféru knihy. Opět jsem koukala, co ještě všechno nové je možné říci o osudu věznů (protože pracovníky bych je nenazývala a v případě dětí už vůbec ne), hezky zpracované téma dvojčat, lékařských experimentů, ale i vzájemného hledání rodin a jejich příslušníků na a po konci války. Mohu jen doporučit. (leden: 560 str.)

Na tuto knihu jsem chvíli čekala - a přišel její čas... Příběh dvojčat Perly a Staši začíná už před narozením: "Osm měsíců jsme se vznášely v amniotické chumelenici, dva růžové palčáky uložené v matčině výstelce..." Válka jejich rodinu přivádí do koncentračního tábora Osvětim, kde se stávají pokusnými králíky Mengeleho. Děvčátka se snaží odhmotnit do vzpomínek na vlčí máky - malovala je jejich máma... A dokonce se jim podaří prožít vztah s chlapcem: "Noc tehdy zapomněla, že v Osvětimi by neměla být krásná..." Podaří se jim přežít, ale ta rána je hluboká... "musely jsme se znovu naučit milovat svět"...