Autentický příběh děvčete, jednoho z mnoha, které rodiče v roce 1968 vyvezli za hranice. Hrdinka sama říká, že ji unesli, a právě z tohoto pohledu vyplývá i řada dalších, mnohdy tragikomických situací. Pravda Žoržíny je jiná než pravda dospělých. Naivita a prostořekost, snad i krutost, nahota dětského úsudku odhaluje rozpory a deformace společnosti na obou stranách výrazněji, než by to mohl udělat dospělý hrdina. V příběhu nechává autorka nahlédnout do bolestného věku hledání a dospívání, ztráty jistot a předčasné dospělosti. Je to mládí bez vlajek, ale ne bez bolesti.O úspěch této drobné novely s podtitulem Ztracené dětství se za hranicemi vlasti stejnou měrou zasloužila jak samotná třináctiletá hrdinka, tak její osud i nevšední způsob vyprávění, psychologická opravdovost a poetické vidění a chápání citů.