Ano, přesně tak: Jak vystrčíme nos ze dveří, musíme se chovat slušně. Ale.. Doma přece také, ne? Nemohu se doma chovat jako hrubián a jak vyjdu ven, je ze mně slušný člověk.. (To mi něco připomíná..) Velice pomalu a důsledně jsem si přečetla tuto knihu - ale nejen tuhle - a zjistila jsem, že nemám s ničím problém. Navíc je psána s takovým lehkým humorem, který mám ráda. Problém mám s představováním: Jakmile mi druhá strana řekne svoje jméno, okamžitě ho zapomenu. Ale s tím mi asi nikdo nepomůže.. A ještě.. co mě úžasně pobavilo, to bylo to, že když si sedneme za stůl, kde sedí hodně lidí - opravdu hodně lidí - a teď je otázka: Který ten rohlík je můj? Ten napravo, nebo ten nalevo? A teď nevíme, že? A sníst rohlík, který patřil mému sousedovi u stolu.. Hrůza.. Úplně mně polilo horko.. Ještě, že jsem obyčejná holka a takových obědů a večeří se nezúčastňuji.. Určitě bych to popletla..

Knihu doporučuji všem, a byla bych ráda kdyby tato kniha, ale i ostatní knihy o společenské etiketě byly ve školách povinnou četbou. Prospělo by to celé společnosti.