Chci být spravedlivý a zároveň vlídný. Protože prvotina ATTICUSE není tak vyvážená, jakou by měla být. Tento Kanaďan rozvrhl svoji sbírku do tří částí: LÁSKA, ONA a DIVOKOST. A hned v první části vyslal své nejlepší perly, svoji nejvěrohodnější vášeň a něhu. Velice romantické, něžné a bohaté na vjemy. Pro zamilované i tápající. Poté již "básně" tolik nerezonují. Ne, že by se opakovala pointa, ale úroveň veršů klesá. Přesto by každá taková kniha měla mít místo v knihovnách všech lidí. Je plná dobra, lásky, míru a pocitu štěstí. Protože láska je štěstí. A štěstí dává právo lidem být na tomto světě. Čtěte ATTICUSE a takovými lidmi se můžete stát.

Od autora jsem četla jeho knihu Tma mezi hvězdami, která se mi líbila. A i když se mi "Tma" líbila o trochu víc, tak i "Láskou ji nespoutáš" hodnotím vysoko. Byť název může naznačovat, že se tu autor věnuje primárně lásce, otevírá tu i téma života obecně. Co je to naplněný život. Jak vypadá, co od něho chceme, co naopak nechceme. Jaká je láska, co nám přináší, co v ní vidíme, co díky ní prožíváme. Kolikrát to jsou zachycené momentky a střípky, které jsou na první pohled malé, ale ukazují ty malé věci, které dělají život výjimečným. Autor tu zachycuje myšlenky o lásce a životě, které člověku přinášejí podněty k zamyšlení. Pravda, ne všechno mne zaujalo, ale u některých myšlenek jsem se zastavila, musela se více zamyslet a jednotlivé tety si opoznámkovat svými postřehy. Jak do knih obvykle nepíšu, tak zrovna u poezie to poručuju a píšu si své myšlenky a dojmy. A tady jsem si pár věcí poznamenat musela... To samé u Rupi Kaur, kterou jsem četla před touto knihou. Od toho ale poezie je, aby člověka nutila přemýšlet, interpretovat, vnímat své dojmy. Nakonec 4 hvězdy a jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla.