Chybí mi hvězdička! Pokud jsem prvnímu dílu dala pět hvězd, a stojím si za tím, tak v případě dílu druhého mi jedna schází. Protože byl naprosto boží! Janis je neřízená střela s žebříčkem hodnot, který je mi velmi blízký. Ale o sympatické postavy nebyla nouze. Skvěle se vyprofiloval Cinet, který v jedničce představoval odlesk charakteru v bažině tenerisské ubohosti. Za Oponou už rozehraje důležitý part. Postavy vůbec se moc povedly, ani jedna nebyla černá nebo bílá, naopak hrály všemi barvami. Třeba u Henrexe jsem se skřípěním zubů musela uznat, že i on má dobré stránky. Takže rozhodně palec nahoru. Jak jsem měkkejš, tak se mi Janisovy hrátky s bohy líbily víc než temné palácové čachry smrtelníků. Místo soubojů, utrpení a mučení, i když i na to chvílemi došlo, jsem se bavila vykladačovým fištrónem a úsilím osvobodit krenevy diplomatickou cestou. Všechny otázky z prvního dílu byly zodpovězeny, dokonce byl odhalen i viník útoku na Janisovo rodné město, to jsem nečekala. Jako lahůdku jsem si vychutnala obnovený souboj s Henrexem. A samozřejmě se vyrojily problémy nové. Byla to jízda, při níž knihu prakticky nešlo odložit. V opojení všemi ostatními klady jsem nezmínila jeden aspekt literárního mistrovství autorky, jehož si převelice cením, a sice schopnosti popsat prostředí či bytosti tak barvitě a výstižně, zároveň zábavně a svěže, že jsem se na teneriských satelitech ocitla a užívala si tamního letního počasí, kochala se architekturou a uměleckými díly či rozkvetlými zahradami. Popisované události a osoby jsem před sebou prostě viděla, tak barvité to bylo. Příběh je vyprávěn v er-formě, ačkoli Janis nesleze ze scény. Na druhou stranu tím autorka docílila přiměřeného odstupu a ubránila se nechtěnému patosu. Opět palec nahoru. A nejlepší věc? Janisovy a občas Cinetovy trefné hlášky a postřehy. Smála jsem se nahlas. Celé dílo bylo vtipné, chytré, zábavné, mnohovrstevnaté, skvěle napsané. Šest hvězd a určitě jsem knihu v ruce nedržela naposledy. Vřele doporučuji.