Kniha je pro mě jako čtenáře už od začátku zmatená, nedává přesné návody, nerozebírá do hloubky potřeby a nedává konkrétní rady, spíše ty obecné. Dítě a jeho tygr, neboli jeho druhé já, které nerado uklízí, hodně běhá, křičí a dítě jako krotitel tygrů, rodič jako jeho asistent. Oddělení dítěte a jeho vnitřního tygra je v pořádku. V jedné z prvních lekcí se má tygr popsat - tedy i to, co má dítě na tygrovi rádo, kdy je tygr spokojený - tady už není oddělení na správné a špatné, ale splynutí. Texty jsou hodně stručné, nedávají konkrétní rady - například když tygr něco chce. Není v textu vysvětleno, jak má rodič postupovat, ale pouze obecný návod a to, že když je šťastné, je šťastný i rodič. Takže když chce dítě lízátko, tak mu ho mám dát, nebo jak si to mám vyložit? Překvapila mě i část s příkladem, kdy dítěti spadne zmrzlina. Je zde jen napsáno, že my jako dospělí jsme zvyklí vše mít. Dítěti s ADHD se takové věci (rozlité pití, spadne zmrzlina, rozbije talíř) stávají častěji, rodiče si myslí, že to dělají schválně, proto je zde návod, že máme děti naučit odpoutat se od emocí a hledat řešení. Nicméně každé dítě potřebuje jiný přístup a jinak reaguje v různých situacích a co lze aplikovat u dítěte s ADHD nelze aplikovat vždy i na jiných dětech - přeci nechci, aby si dítě myslelo, že zmrzlina je zmrzlina a nevážilo si věcí. Skvělý marketing, bohužel z knihy jsem zklamaná.

Opět autoři nezklamali, výborná pomoc radičům.