Kdyby nenapsal Ačkoli, mohli bychom tyto neškodné hříčky se slovy číst jako sbírku paradoxů. Ale protože odvolal své pomýlení (kdo odsoudil vpád vojsk Varšavské smlouvy, ten se pomýlil, tak to bylo), můžeme si říct: lepší je psát o ničem, než psát nic. Tedy nepsat. Psát úvahy o trpaslících atd. vyžaduje pramalé nebezpečí a je bezpečné i pro pomýleného jedince, který se koneckonců vzdal svých nevhodných názorů. Je to škoda, protože pan Holub nám ukázal, že psát opravdu umí, když má tu svobodu. Jenže ji ztratil. Tak to za totáče chodilo. Sorry, vole.