Tato sbírka básní Františka Gellnera je poskládaná a vydaná posmrtně jeho přítelem S.K.Neumannem. Poezie v tomto souboru již není tak bohémská, anarchistická a buřičská, i když i zde najdeme narážky na soudobou politiku. Básně jsou klidnější, melancholické, avšak zachovávají si skepsi a nedůvěřivost ke společnosti. Mám velmi ráda tvorbu tohoto zajímavého solitéra a jeho verše mě dokáží oslovit.