V roce 1993, kdy tato sbírka vyšla v tištěné podobě, oslovila řadu čtenářů v různé věkové kategorii, od studentů po seniory. Co je tolik upoutalo? Bezpochyby humor, nadlehčenost pohledu na životní negativa, hrst filozofie, rozvernost, únosná smyslnost a jistý druh naděje, že nic není natolik černé, aby v tom člověk nenašel bílé puntíky… Nejlepší recenzí je asi příhoda, kdy nadšený čtenář (lékař a shodou okolností také básník…) spisovatelce zavolal domů poté, co v poslední básni sbírky našel text: Svět ještě žije a v něm ten kdo mi chtěl právě zavolat A hovor dotyčný uvedl: Tak já volám, jak jste si přála… Nutno podotknout, že do této chvíle se spisovatelka s lékařem vůbec neznali… Básnická sbírka byla ilustrována Martinem Pawerou a doplněna aforismy Otakara Matuška.