Bohužel mi nesedl styl psaní. Autorka mi nedala vůbec žádnou šanci poznat postavy. Celý příběh byl psán povrchně- jakoby jen tak klouzal po povrchu. Věty jsou kostrbaté. Občas mi připadalo, jako kdyby chyběly celé odstavce děje. Většina situací, setkání, rozhovorů, bylo popsáno jen pár větami. Otevřeli si třeba láhev piva, řekli si dvě, tři věty, a láhev byla dopitá? To jako mají v Austrálii mini piva? Prostě divný, hodně divný styl. V jednu chvíli jsme tu, a hned v další úplně jinde. Dialogy mezi postavami mi někdy nedávaly pražádný smysl. Ale abych jen nehanila. Pár zvratů překvapilo. Druhá polovina knihy byla zajímavější. (Nebo že bych si na ten omezený styl psaní zvykla?) Občas vtipný. Scéna, kdy byla Peta s Ruby v kině, mě rozesmála.

Rozepnutá je taková normální oddechovka s nevšedním námětem, ale vlastně nic v tomto příběhu nebylo nijak zvlášť nepochopitelné. Každá z postav byla něčím lidsky zajímavá a zábavná a jejich vzájemná vstřícnost stojí za zamyšlení nad vlastní schopností tolerance. A mimochodem, ty šaty na obálce vypadají dost dobře...