Aristokratičtí, pyšní novomanželé nezačali svůj svazek zrovna nejlépe. Před svatbou se setkali jen jedinkrát, a to v dětství, a toto setkání zaselo svár do jejich čistě politického a obchodního manželství, sjednaného jejich otci. Od začátku je vnucený, povinný vztah vypjatý, je to takové kdo s koho, kdy přiznání citu by bylo porážkou. Hned po svatbě navíc manžel Raymond odjíždí do války a Frederiku ani neuvede do jejího nového domova, na zanedbaný lovecký zámeček, čímž jí otevřeně uvádí do postavení odložené ženy, na jejímž osudu mu nezáleží. Jejich jednání je sice občas poněkud nepochopitelné (osamocený, znuděný a poraněný manžel se jako trucovité děcko vprostřed knihy schovává před pečující manželkou, která ho začíná přitahovat, v druhém křídle zámku, proč proboha?), dobře, něco se dá vysvětlit tím, že třeba nevěděli jak začít se sbližováním, někdy je to ale už opravdu přehnané a chycené za vlasy. Každopádně vztah vypadá dlouho nejistě, nedostupně a o to vyzní historická romance dramatičtěji. Raymond pobývá ve společné domácnosti minimálně a není to žádný vysněný princ plný pochopení, Frederika si svůj osud svým jednáním taky úplně neulehčuje. I proto se možná čte tahle romance tak dobře. Je napínavá, čtivá, dlouho jako by byla situace nejasná a autorka si hraje na to, že dlouho „nevíte“ jak to asi tak všechno skončí. Nedovysvětlenost něčích pohnutek a prapodivných myšlenkových pochodů nebo naivita postojů hrdinů je v tomhle žánru odpustitelná. Romance se odehrává ve Francii za vlády Ludvíka XV. a patří mezi to lepší, co bylo pro letní pohodové počtení napsáno. Název knihy „Ve stínu erbu“ znamená, že se F. nelíbil život pod zaprášeným erbem, který visel v hlavní síni nad její hlavou, hlava rodu-tchán proti ní dělal intriky a chtěl F. odstranit a ona se symbolického štítu rodu Valandrey dlouho oprávněně obávala. Je to takové snadné, pěkné odpočinkové počtení, kde rozebírání proč se stalo tohle a právě takhle a jestli všechno dává dokonalej smysl je spíš na škodu. O příběhu je nejlepší moc nepřemýšlet, relaxovat při něm a pak můžete dát s klidem poměrně vysoké hodnocení. Času stráveného s touhle pohádkou nelituju, i když tam mohlo být víc emocí, které čtenářku hlouběji a osobněji zasáhnou.

Venku je horko k zalknutí, ale s touto knihou to šlo přečkat. Opravdu oddychovka na jedno odpoledne, která neurazí. Kolem této autorky jsem už delší dobu kroužila. Nechápu, proč jsem tak dlouho odolávala. (19. 6. 21 - 14 772 - 38)