Není moc knižních sérií, které mě donutí přečíst je až do úplného konce. Geniální přítelkyně mezi nimi zaujímá výjimečné místo. Těžko hledám přesné vyjádření mé spokojenosti, zvlášť, když jsem si dole přečetl několik výstižných komentářů a nemám moc co dodat. Každopádně jde o maximálně plastický popis jednoho komplikovaného trojvztahu (Lina, Lenù, Nino), ale hlavně chudinské čtvrti Neapole a určité části Itálie jako fenoménu energie, živočišnosti, věčného pohybu a konfliktů. Itálie, kde mafiánská chobotnice, stejně jako intelektuálská levice a její nesmiřitelná agresivní rudá pěst, tvrdě bojovaly o svou pozici. Té poválečné Itálie, kde se žilo naplno a umíralo často a která během několika desetiletí rychle zapomínala na svou katolickou minulost a přísné mravy, na dobu kdy i rozvody byly tabu. V kontrastu k tomu mi (sice dobře obsazený) TV seriál, jehož několik dílů jsem souběžně sledoval na HBO, připadá zpomalený až na nesnesitelnou míru: dlouhé pohledy a nekonečné mlčení jako by patřilo spíš do poválečné bergmanovské severské kinematografie a vůbec nevystihuje temperament, kterého si každý návštěvník Itálie musí všimnout (tak rychlý pohyb lidí v metru jsem viděl pouze v Římě, a věřím, že v Neapoli to bude ještě o něco svižnější). Příběh ztracené holčičky nakonec vše vrací přesně tam, kde první část začínala a všechny osudy Lili, Lenù a jejich blízkých bezpečně posílá do knihovny věčně živé literatury. 95 % (aktuálně 560 hodnotících s průměrem 91 %), 95 % i za celou sérii. ... Místo poslední tečky přidávám s poděkováním jeden citát, který tetralogii geniálně vystihuje: …Máme tu dvě v podstatě nesympatické hrdinky (včetně jejich nesympatických partnerů a příbuzných, nesympatických potomků a nesympatických známých), máme tu minimum dialogů (toho nezbytného koření každého vyprávění), máme tu časté "žvanění o žvanění", nadmíru nepříjemných exkurzů do reality italského politického života, problematický sloh (předlouhá, nepřehledná souvětí), máme tu detailní rozpitvávání mnohdy až chorobných vztahů a jižanské nezvladatelné prchlivosti – ale když dočtete, najednou do sebe zapadne všechno, co do sebe zapadnout mělo a člověk v té chvíli cítí, že přečetl vlastně docela mimořádný příběh… (uživatel marlowe)

Záverečná časť tetralógie bola perfektným zakončením celej ságy. Dej plynie pútavo a číta sa veľmi dobre. Atmosféra v Neapole je dusivá a vďaka autorke a jej talentu to pocíti aj čitateľ. Príbehy postáv nie sú idealizované, ako to často býva, ale sú to živí ľudia, ktorí prechádzajú vzostupmi aj pádmi a taktiež robia omyly. Táto časť sa venuje dospelému životu hlavných hrdiniek a ich okolia. Po prečítaní všetkých častí mám pocit, že obe hlavné postavy napriek všetkému, čo bolo o priateľstve napísané, sú skôr rivalky, občasné svetlé chvíľky v ich vzťahu ma o opaku nepresvedčili. Zaujímavé bolo vierohodné vykreslenie politickej a spoločenskej situácie v Taliansku na pozadí románu. Celá sága je veľmi intenzívna a vzhľadom k množstvu vedľajších postáv ju odporúčam čítať naraz. Napriek tomu, že mi žiadna z hlavných postáv neprirástla k srdcu, je príbeh ako celok úžasný a silný, určite Geniálnu priateľku odporúčam :-)