První povídka je anekdota, druhá má nějaký zajímavější příběh a třetí je jen variací na Tunguzský meteorit říznutý Invasion of Body Snatchers. Celkově mi přijde, že se nepodařilo až na povrchní atributy zachovat ducha Součkových příběhů, ani navodit atmosféru té doby. Navíc mi zcela chybějí popisy krajiny, v nichž Souček sice rovněž nevynikal, ale měl je, a někdy alespoň na určité solidní úrovni. Martin Anděl je moje oblíbená postava, i když Souček těžce dojížděl na to, že neumí napsat příběh. Jenže Souček se snažil alespoň vycházet z určité reality. - První povídka prostě až příliš prvoplánově počítá s pointou, a v podstatě jde o delší anekdotu. Kde mi vadí začlenění až příliš nereálných prvků. - - Druhá povídka: O hodně zajímavější příběh, než první, anekdotická povídka, s jakousi akcí, ale přece jen je to duchu Součkových knih poněkud vzdálené. U Součka hraje určitou roli i popis, a ten zde je stručný, omezený jen na nejdůležitější nutnosti, a někdy ani to ne. Jako kdybychom dostali rychlokurz Martina Anděla z rychlíku – pár atributů a nazdar. Žádná snaha o vcítění. Nu, draci (ostatně je to i v názvu povídky, že?) byli docela fajn, ale zase je zde to ne-zemské zakončení, jímž Souček končil Andělovy případy jen jednou. - - Třetí povídka: Další varianta k Tunguzskému meteoritu, tentokrát říznutá Invasion of body Snatchers. Co mi vadí na všech třech povídkách, že nejsou moc originální (i když té první nelze upřít vtipnou pointu) a dokonce si ze světa Martina Anděla berou jen vnější atributy. Dodat tomu uvěřitelnost a náladu té doby se zkrátka nepodařilo. Tahle povídka dokonce vyznívá i poněkud směšně, tím, jak Anděl reaguje.