Tady vůbec nemám jinou volbu, zářivých 5 *. Nádherně dojemná knížka o životě i odcházení, smutku i radosti, ztracené lásce.... Příběh je poskládaný jako pestrá mozaika ze střípků vzpomínek, které na konci svého života píše prateta své praneteři jako památku a odkaz. ,,Přeju ti dostatek.... Dostatek slunce, aby prozářilo tvoje dny, dostatek deště, aby sis vážila slunce, dostatek radosti, aby posílila tvou duši, dostatek bolesti, aby sis vážila radostí života, a dostatek setkání, aby ses naučila loučit.".......

K této knize jsem přistupovala s určitou skepsí, protože jsem se už jednou do ní pokoušela začíst. Tenkrát jsem ji ale odložila, aby dozrál čas a já jsem si tento krásný příběh mohla užít plnými doušky... Doris je již 96 let a její jedinou příbuznou je Jenny, která s manželem a třemi dětmi žije až za oceánem. Obě ženy jsou z tohoto důvodu v kontaktu pouze přes internet, ale i přesto je jejich pouto opravdu silné. Doris vlastní červený adresář, ve kterém má u každého písmena zapsané osoby, které pro ni něco znamenaly – některé více, jiné zase méně. A ona vypráví jejich příběhy tak, jak je zažila a jak na ni zapůsobily. A samozřejmě je tady i velká láska, na kterou Doris nikdy nezapomněla a která ji doprovázela její celý život, přestože neskončila happyendem. A potom se Jenny do rukou dostanou dopisy, které Doris psala a které se nikdy nedostaly ke svému adresátovi... Musím přiznat, že kniha je opravdu moc hezky napsaná, mně se emočně dotkla opravdu hodně - Doris měla sice bohatý, ale jinak poměrně nelehký život - a i nyní, po jejím dočtení, ve mně tento moc hezký příběh stále ještě doznívá...