Tahle knížka je pro mě velmi rozporuplná. Líbilo se mi, že děti v příběhu jsou typickými dětmi, které se přizpůsobily okolnostem, ve kterých žijí a dál si hrají své „hry“. Zajímavě jsou zvolena jména postav – Bůhví, Bastard, Miláček nebo jméno příšerného slumu, ve kterém žijí – Ráj, jako by autorka do toho smutného a znepokojivého vyprávění chtěla vnést i špetku humoru. Návštěvy charitativních organizací vidí člověk očima Miláčka a je to docela překvapení. Volby, které nepřinesly dospělými tak očekávanou změnu, jen umocňují neřešitelnost situace, a nakonec vysněný odchod do Ameriky vlastně také vůbec není řešením. „Zírali jsme na všechny tyhle věci, na věci, které jsme do té doby neviděli a ptali se: „Co je tohle za zemi, co to je za zemi?“ Celkově na mě kniha působila tak nějak nesourodě, možná nedotaženě, ale určitě stojí za přečtení.