Tahle kniha se mi líbila možná ještě o něco víc, než Alchymista a všechny ostatní.

[042/10] Mám ráda, když autor umí prezentovat své myšlenky a názory naprosto nenásilně, k čemuž určitě krátké črty, příběhy a zážitky ze života Paula Coelha patří. (048) ,,Můžeme mít všechny komunikační prostředky světa, ale nic, naprosto nic, nenahradí lidský pohled." Kdysi mi češtinářka řekla, že Paulo Coelho je považován za filozofa dneška. Ona sama ho ovšem příliš ráda nemá. Proč? To vlastně nevím. Každý člověk, který má potřebu o TOM všem přemýšlet je vlastně filozof. Paulo Coelho jen umí sepsat to co se spoustě lidí honí každodenně hlavou. Umí tomu dát formu a jistý základ, který pomáhá utřídit myšlenky. Proto nejspíše přemýšliví lidé (nezapírám, že převážně ženy) mají touhu si své názory a úsudky prostřednictvím jeho knih ventilovat a uklidňovat dušičku(?). Pánové mu to tak často nežerou. (085) Zmocní se mě pocit hluboké úcty. Respekt k člověku, jenž mi v té chvíli připomíná nesmírně důležité poučení: máš naplnit svůj osobní příběh, a tečka. Nezáleží na tom, jestli tě ostatní podporují, kritizují, přehlížejí, tolerují - děláš to proto, že tohle je tvůj osud na této Zemi a zdroj veškeré radosti. (016) V téhle chvíli mě moc nezajímá, co se děje v Iráku nebo v Afghánistánu: stejně jako pro ostatní lidi na venkově jsou pro mě nejdůležitější zprávy o počasí. Ovšem, panu spisovateli se rozhodně nedá upřít jistá dávka smělosti a tak se nebojí otevřeně mluvit o čemkoli, čímž se jeho popularita u čtenářů rapidně zvyšuje a na počitadle prodaných výtisků se míhá jedna nula za druhou. Nedivme se potom tomu. On prostě... ...(108) ,,Zemřel, když byl ještě živ."