Larsson, Nesbo, Keppler, de la Motte, Keppler… Jako by pověstná skandinávská emancipovanost ke knihám ještě nedorazila. Severskou literaturu u nás totiž zastupují především muži. Až do teď. Hlavní hrdinkou je Annika Bengtzonová, která se snaží skloubit svůj rodinný život s novinářskou kariérou. Jenže je zrovna před Vánocemi, a zatímco by měla péct a čekat s dětmi na švédského vánočního skřítka, musí pracovat přes čas, aby stihla odevzdat články do uzávěrky a přinesla čtenářům Večerníku nové informace. Annika se případem stává posedlou. A díky své touze odhalit pachatele se sama stává terčem… Kniha je velice napínavá, objevuje se v ní spousta přímé řeči, díky níž děj svižně plyne. Studuji žurnalistiku, takže se mi taky moc líbilo vykreslení prostředí novinářské redakce a charakterů jednotlivých novinářů. Rozhodně doporučuji. Liza Marklundová není za královnu švédské krimi označována jen tak.

Kniha napsaná z vlastní zkušenosti nemůže být nikdy úplný propadák. Vždy se najde něco dost zajímavého. Zde se jedná hlavně o novinářské prostředí a prosazování ženy jako vedoucího v prostředí 90.let ve Švédsku. Bohužel některé charaktery jsou barvotiskové, hlavně vedoucí šéfredaktor se podle mne vůbec nevyvedl. Příběh je však docela nosný, odhalení není až tak moc šablonovité a zaprášené. Myslím, že se kniha musí líbit hlavně té hezčí polovině lidstva, barevně ji vidím na klíně ženy v metru.